Skip Navigation Links
Vynechat navigační odkazy
Česky
Deutsch
English
Español
Français
Italiano
Pусский
Vynechat navigační odkazy
Kraj a poštovní známky
Krajem porcelánu
Archeologie
Kraj v bájích a pověstech
Vrch Vladař u Žlutic 

Hradiště je volně přístupné, nejlépe po červené turistické značce ze železniční zastávky Záhořice, nebo polní vrstevnicovou cestou do obce Záhořice z odbočky na asfaltové silnici u Vladořic.

VladařHradiště Vladař s akropolí (693 m n. m.) rozkládající se na plošině stolové hory převýšené 230 m nad údolím Střely leží na k. ú. Záhořice a Vladořice ve vzdálenosti 8 km od pohřebiště v Manětíně- Hrádku. Opevněné výšinné sídliště se vyznačuje složitým systémem fortifikací, které zasahují až k samému úpatí stolové hory a vytvářejí jeden uzavřený celek složený z několika samostatných opevněných areálů (akropole, vícenásobně členěné předhradí). Celá soustava opevnění o celkové rozloze cca 115 ha vznikala zřejmě postupně a v delším časovém úseku. Na severu a severozápadě obtéká hradiště řeka Střela, pod jihozápadním úpatím hory protéká bezejmenný potok, který se pod hradištěm do Střely vlévá.

VladařNejvýše položené místo na vrcholu stolové hory poskytovalo kruhový výhled do okolní krajiny, rozsáhlá akropole o rozloze cca 13 ha disponovala také vlastním vodním zdrojem, který byl umístěn v nejnižším místě akropole a měl podobu velké (45x30m) uměle vyhloubené cisterny zachycující dešťovou vodu.  Pozůstatky zaniklé obvodové hradby akropole dnes mají podobu valů z velkých čedičových bloků, lámaných ze skalnatého podloží hory. Fortifikace v severní části zanikla mohutným požárem, jak prozrazují početné struskovitě natavené kameny v tělese rozvalené hradby.

Sonda zde v roce 2003 provedená zachytila několik fází vývoje hradby. Nejmladší fáze fortifikace s vnitřní konstrukcí z dubových trámů se jevila jako nejmohutnější a dosahovala šířky až 8 metrů, objem destrukčních trojúhelníků udává výšku přesahující 4 metry. Stratigraficky nejstarším objektem byla základová jáma pro dřevěný sloup, z jejíž výplně byl odebrán vzorek zuhelnatělého dřeva pro radiokarbonové datování, který poskytl datum cca 1 400 let př. n. l., což je časový interval odpovídající počátku mohylové kultury střední doby bronzové. Pravděpodobně se jedná o pozůstatky nejstaršího ohrazení vrcholové plošiny Vladaře.

Mapa Na akropoli Vladaře sídlištní vrstva přiléhající k zadnímu líci hradby obsahovala keramiku z pozdní doby bronzové pozdní doby halštatské i časně laténské. Velmi pravděpodobně lze předpokládat výstavbu několika vždy na stejném místě znovu zakládaných hradeb, které patřily k příslušným sídelním horizontům zmíněného časového úseku. Vnitřní plocha akropole se vyznačuje dvěma vyvýšeninami (kóta 688 m a 693 m) a řadou patrně středověkých až novověkých terasovitých úprav terénu, z nichž pouze některé využívají relikty starších valů. Přes strmé svahy směřovaly k akropoli cesty ústící do tří klešťovitě utvářených bran, jejichž ramena se obloukovitě stáčejí do vnitřní plochy.

Brána na západním svahu stolové hory se nachází při horním vyústění širokého přirozeného žlebu sevřeného dvěma vybíhajícími ostrohy vrcholové plošiny s akropolí.  Do tohoto žlebu se sbíhá několik dodnes v terénu dochovaných úvozových cest. Křídla klešťovité brány tvoří mohutné kamenné valy, před vstupem se nachází předsunutý velmi široký příkop. Brána na severním okraji akropole se rovněž nachází v široké terénní proláklině, kterou prochází hlavní přístupová cesta ze severního svahu. Křídla klešťovité brány tvoří opět mohutné kamenné valy, před vstupem na strmém severním svahu však nejsou patrné žádné pozůstatky předsunutého příkopu.

Třetí vstup na akropoli umožňuje brána z jižní strany, obvodový val je v těchto místech přerušen a obě krátká ramena brány se klešťovitě zatáčejí dovnitř. Cesta k bráně přicházela šikmo po svahu stolové hory od jihozápadu při vnitřní straně dnes již špatně zřetelné zaniklé fortifi kace ve svahu, která má podobu souvislého pásu z menších kamenů a spojuje opevnění předhradí s fortifikací akropole. Celková délka obvodového opevnění akropole je 1675 metrů.

Na severním a západním úpatí stolové hory se rozkládá plošně rozsáhlé a vícenásobně členěné předhradí (cca 99 ha) vymezené hlavním obvodovým systémem opevnění, který tvoří především dva široké paralelní příkopy provázené v některých úsecích valem na vnitřní straně. Šířka obvodových příkopů se pohybuje mezi 15- 20 metry, od sebe jsou vzdáleny 7-10 metrů, výškový rozdíl mezi korunou valu a dnem příkopu dosahuje 13 metrů. Předhradí je členěno mohutnými valy a příkopy na čtyři vzájemně oddělené plochy, propojené jednotlivými branami. Nachází se zde i hlavní vstupní brána do celého opevněného výšinného sídla.

V nejsnadněji přístupném úseku jihozápadního obvodu předhradí hradiště je hlavní obranná linie složená ze dvou paralelních příkopů zesílena ještě mohutným vnitřním valem. Na vnější straně obvodových příkopů se navíc nachází opevněné předpolí (plocha cca 3 ha) chráněné valem v úseku 500 metrů. Při geodetickém zaměřování fortifikace v roce 2002 byl též dokumentován řez vnitřním valem, který prozrazuje, že zkoumaný val v sobě skrývá pozůstatky pravděpodobně až čtyř následných fortifi kací a dokládá složitý vývoj vnějšího pevnostního systému předhradí. Ani jednu z fází opevnění se však pro absenci průkazných nálezů nepodařilo jednoznačně datovat. V minulosti na ploše hradiště neprobíhaly žádné větší archeologické výzkumy.

Dosavadní starší nálezy z předhradí i akropole pocházely jen z malých sondáží nebo sběrů a prozradily zde osídlení již v pozdní době bronzové, v době halštatské a časně laténské, ale také v mladší a pozdní době laténské i v raném středověku. Na předhradí se zpráva z roku 1802 zmiňuje o objevech kostrových hrobů s keramickými nádobami v obci Záhořice.  Ztracená je dnes údajně časně laténská bronzová spona nalezená kolem roku 1900 na svahu hory Vladař. V roce 1980 při prohlubování rybníka v západní části předhradí byly nalezeny početné keramické zlomky, mezi nimiž se vyskytly také fragmenty nádob točených na kruhu, které lze zařadit do mladší až pozdní doby laténské.

Dnes víme, že bagrovací práce narušily tehdy, a pravděpodobně též již při vzniku tohoto rybníka v místním mokřadu na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, složitý a dosud nevysvětlený systém dřevěných komor, tvořených mohutnými dubovými fošnami, utěsněnými šedožlutým jílem. Na akropoli řada již dříve evidovaných nálezů pochází ze sběrů, např. čepel z pazourku, 2 fragmenty hliněných závaží a zlomky pravěké keramiky. Zvláštní ojedinělý nález představuje litá bronzová plastika ve tvaru stylizované mužské figurky s přilbou typu Negau nalezená počátkem padesátých let 20. století numismatikem Eugenem Pochitonovem na akropoli, údajně ve vyhozené hlíně v prostoru menší plošiny za západní branou. Bronzová figurka pochází zřejmě ze severní Itálie nebo z východoalpského prostoru a byla součástí trojnožky kónicky tvarované pravděpodobně dřevěné pyxidy vyrobené nejspíše podle etruských a z bronzu zhotovených předloh.

Náhodný nález na akropoli Vladaře evidentně patří ke skupině luxusních předmětů z období přelomu halštatu a laténu, které nám ukazují nápadné vazby k oblasti Středomoří. Sondážní práce pak na akropoli v blízkosti cisterny prováděl František Prošek a později Jiří Klsák, výsledkem byly nálezy četných zlomků pozdně bronzové, halštatské, laténské i středověké keramiky a mazanice. Systematičtější práce na hradišti probíhají od roku 2002, kdy byl geodeticky zaměřován Archeologickým ústavem v Praze pod vedením Miloslava Chytráčka fortifikační systém.

V dalších letech uskutečnil Archeologický ústav za pomoci kolegů z Krajského muzea v Karlových Varech a spolupracovníků z Občanského sdružení Vladař a Západočeské univerzity v Plzni výzkum obvodové hradby a narušených situací ve východní a západní části akropole. Zároveň pracovník Archeologického ústavu archeobotanik Petr Pokorný přinesl první informace o stratigrafii a charakteru výplně oválné vodní nádrže ležící uprostřed náhorní plošiny Vladaře, která v usazeném bahně uchovala vzácné informace o dění na hradišti od 4. století př. n. l. do současnosti.