Skip Navigation Links
Vynechat navigační odkazy
Česky
Deutsch
English
Español
Français
Italiano
Pусский
Vynechat navigační odkazy
Kraj a poštovní známky
Krajem porcelánu
Archeologie
Kraj v bájích a pověstech
Třídomí 

Lokalita je volně přístupná. Dosažitelná je od Lokte, Horního Slavkova i Sokolova po turistické značce pěšky i na kole. Vozidlo doporučujeme odstavit v nejbližší obci Hrušková.

Zaniklý středověký kostel sv. Mikuláše pod Krudumem najdeme na staré zemské stezce, vedoucí z Chebu přes Kynšperk nad Ohří dále do českého vnitrozemí přes Bečov nad Teplou a Žlutice až do Prahy. Objevené zbytky kostela se dnes nacházejí v tiché lesní krajině mezi obcí Hrušková (Birndorf) a Třídomí (Dreihäuser) nedaleko Sokolova ve Slavkovském lese, v krajině zdánlivě nedotčené lidskou civilizací. Zdání však klame, při bližším ohledání terénních stop je záhy zřejmé, že tu život v minulosti pulsoval velmi výrazně, od středověku až po nedávnou současnost (kostel, pozůstatky rýžování i důlní činnosti, pozůstatky lámacích prací, úvozy starých cest, jejich mladší dláždění, terasy zaniklých polností, pozůstatky vojenské činnosti z doby Vojenského újezdu Prameny).

Ve starší literatuře se uvádí, že kostel sv. Mikuláše předal roku 1253 český král Václav I. řádu křižovníků s červenou hvězdou spolu s farním kostelem sv. Václava v Lokti. Dále však o kostele písemné prameny téměř důsledně mlčí. Teprve nedávné archeologické nálezy potvrzují předpoklad, že kostel zanikl pravděpodobně někdy kolem roku 1500, kdy se již neobjevuje v loketském urbáři, soupisu majetků loketského panství z roku 1525. Ve stylizované podobě se kostel ještě objevuje na 1. vojenském mapování z let 1764-1783. V dalších písemných pramenech se s ním již setkáváme jako s ruinou. 

Zvláštním historickým pramenem poznání jsou místní pověsti. Ke kostelu se jich váže celá řada a vesměs souvisejí s bohatstvím zdejší krajiny (s výskytem vzácných ametystů a jaspisů), jak ho vnímalo barokní období, ve kterém pověsti vznikaly. Přesná lokalizace kostela byla ještě donedávna velkou neznámou. Řada indicií ukazovala na stromy porostlý pahorek blízko křižovatky starých cest, ale tvar kamenného suťoviště tvaru předpokládaného kostela neodpovídal. Teprve po rozsáhlých lesních polomech z přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, které lokalitu silně narušily, bylo možné bez problémů nahlédnout do jeho tajemství.

Archeologický výzkum lokality provedlo v letech 2002 až 2006 Krajské muzeum Karlovy Vary (Jiří Klsák) ve spolupráci se Sdružením dětí a mládeže v Horním Slavkově (Vladislav Podracký). Prvním rokem byl výzkum veden sondážně za účelem zjištění charakteru stavby, další roky pak cíleně k odkrytí zbytků kostela v jeho historických souvislostech v návaznosti na blízké okolí. Archeologický výzkum přinesl zásadní poznatky především o vlastní stavbě. Kostel má protáhlou obdélnou hlavní loď o délce 1480 cm a šířce 1260 cm, na níž navazuje na východě zhruba pravoúhlý, zúžený presbytář o délce 1050 cm a šířce 1020 cm. Presbytář je mírně vychýlený na sever. Šířka zdiva se pohybuje většinou mezi 110 až 115 cm, výjimečně však dosahuje až 120 cm.

Zdivo je z lomového kamene s užitím vřídlovce karlovarské provenience v maltovém pojivu. Stavba kostela se zvedala do celkové výšky okolo 11 metrů, z toho 5 metrů mohla tvořit výška vlastního zdiva. Na tvar střechy a konstrukci krovu můžeme usuzovat jen hypoteticky, pravděpodobně však byla střecha sedlová a nad presbytářem nižší valbová. Při výzkumu bylo nalezeno také velké množství prejzů, které nám dává jasnou představu o střešní krytině.

Hůře vysvětlitelný je výskyt břidlice s otvory po hřebíkách, mohla krýt sanktusník, jenž se pravděpodobně zvedal nad střešním hřebenem zhruba v polovině jeho délky. Jeho umístění nám dokládá nálezová situace v okolí obou centrálně umístěných vstupů. Při požáru kostela, který byl buď příčinou jeho zániku, nebo jen přirozeným dokonáním postupné zkázy, se totiž roztavil zvon a jeho zbytky se svezly po prejzech střechy.

Dobrou představu si můžeme udělat o množství a tvaru oken a o vstupních portálech. Můžeme předpokládat, že dvě okna se nacházela v presbytáři, a to jedno ve východní stěně a jedno v jižní. Po dvou oknech pak bylo pravděpodobně v severní i jižní stěně hlavní lodě, vždy po jednom z každé strany vstupu. Vzhledem k tomu, že se v suti zachovala některá ostění, víme, že okna byla vysoká, úzká, nahoře se zalomeným záklenkem a výžlabky po stranách. V nich byly osazeny vitráže, nebo také okenní výplně.

Také raně gotické portály měly ostění členěné výžlabkem a oblounem, záklenek portálu je do půlkruhu, nebo lehce lomený. V ostěních se místy zachovaly otvory pro uložení pantů pro osazení vrat. V obou vstupech se dochovaly kamenné prahy. Kamenné články jsou opracovány velmi precizně a v lokalitě tohoto charakteru v překvapivé kvalitě, která jednoznačně svědčí o bohatých zkušenostech zdejších stavitelů.

Prostor hlavní lodi měl nejspíše ploché trámové stropy, alespoň tak můžeme soudit dle nálezu velkého množství železných hřebíků. Stropní podhledy byly pravděpodobně kryté mazanicí. Velké množství mazanice, vypálené nejspíše při zničujícím požáru, se vyskytovalo všude kolem kostela. Prostor presbytáře byl ale zaklenut, a to pravděpodobně na jedno pole, v té souvislosti jsme nalezly fragmenty klenebních žeber a několik konzol.

Hlavní loď byla od presbytáře oddělena triumfálním obloukem. Oproti úrovni podlahy hlavní lodě byla úroveň podlahy presbytáře nepatně navýšena, pod obloukem byly nalezeny stopy dřevěného schodu. V presbytáři byly odhaleny základy oltářní menzy, torza bočních oltářů pak byla objevena v hlavní lodi. Podlaha kostela byla tvořena vápennou maltou, do níž byly vsazeny čtvercové dlaždice tak, že každá další řada byla o polovinu jejich délky posunuta. Vzácně se v kostele zachovaly původní hlazené vápenné omítky, na několika místech doložitelné dokonce ve dvou fázích. I když přímo na zdech se omítky jevily bez výzdoby, v suti byly nalezeny kousky omítky s fragmenty ornamentální malby.

Po ukončení výzkumu byly vykopané zbytky kostela zakonzervovány. Obvodová zeď musela být místy dostavována, koruny zdiva byly uzavřeny, linkou v interiéru jsme naznačili průběh originálního zdiva. Konzervovány byly také fragmenty omítek. Zbytky oltářnímenzy a obou bočních oltářů byly rekonstruovány. Vzhledem k množství zachovaných zbytků ostění bylo rozhodnuto jejich část zakomponovat do celkové hmoty kostela, a to bez ohledu na jejich původní umístění.

Průvodní archeologický materiál, nalezený v kostele i mimo něj, byl velmi bohatý a pestrý. Bylo nalezeno velké množství středověké keramiky, mezi běžnými kuchyňskými typy se překvapivě vyskytovaly i kachle. Dále výzkum odkryl několik stovek kovových předmětů, zejména železných, ale i luxusnější předměty z jiných kovů. Mezi nálezy bylo též sklo a výrobky z kostí.

Zvláštní pozornost si zasloužilo několik desítek nalezených mincí. Jinou kapitolou byly nálezy kosterních pozůstatků lidských jedinců, pohřbených v kostele, kteří buď patřili k duchovnímu stavu, nebo byli příslušníky dobové nobility. Archeologický výzkum kostela sv. Mikuláše a jeho okolí zodpověděl řadu otázek. Na jednu základní však dosud neodpověděl. Proč kostel vyrostl právě v této lokalitě, v jakých souvislostech a za jakých okolností.

Můžeme se jen dohadovat, že svoji roli tu sehrála zemská stezka (napovídalo by tomu zasvěcení sv. Mikuláši, patronu kupců). Dále to mohla být krátkodobá, avšak intenzivní hornická činnost, po níž sice zbyly stopy v terénu, ale žádné dohledatelné lidské sídlo. Možná stopy setřela obnovená hornická činnost v období baroka. Jednoznačnou odpověď za současného stavu poznání dát nedokážeme.