Skip Navigation Links
Vynechat navigační odkazy
Česky
Deutsch
English
Español
Français
Italiano
Pусский
Vynechat navigační odkazy
Kraj a poštovní známky
Krajem porcelánu
Archeologie
Kraj v bájích a pověstech
Hradiště a hrad v Lokti 

Lokalita je součástí hradu, který je přístupný veřejnosti po zaplacení vstupného celoročně. K bráně hradu stoupá z náměstí dlážděná cesta, chráněná snad původně parkánovou hradbou s několika dalšími branami a příčným příkopem před první z nich.

Hrad a město Loket se rozkládají na výrazném třetihorním žulovém masívu, jehož neprostupnost přinutila řeku Ohři změnit směr a obtéci jej ze tří stran.
Ohře tak vytvořila charakteristickou smyčku, která hradu i městu v podhradí dala český, německý i latinský název - Loket (Elbogen, Cubitum).

Předpokládané prehistorické osídlení ani podoba staršího slovanského hradiště na rozlehlém a strategicky výhodném skalním masivu zatím nejsou archeologickými nálezy doloženy, i když nálezy hradištní keramiky a hrotu kopí karolínského typu připouštějí přítomnost Slovanů v Lokti již od 9. století.
Vzhledem ke konfiguraci terénu je však zřejmé, že starší sídelní útvar bychom měli hledat spíše v prostoru středověkého města, než na rozeklaném skalním výchozu, rozšířeném a kultivovaném teprve stavbou románského hradu. Nejstarší vývoj hradu byl vždy předmětem sporu.

Za nejstarší dochovaný objekt areálu dnešního hradu bývá považována románská rotunda, odkrytá ve hmotě severního paláce hradu v roce 1966. Válcová rotunda s apsidou na východní straně je stavěna ze žulových kvádrů. Vznikla někdy ve 3. čtvrtině 12. století za českého krále Vladislava II. (1140-1173). Otázkou však zůstává její vztah k pozdější hradní architektuře. Není vyloučeno, že sloužila ještě jako jediná kamenná stavba staršímu slovanskému hradišti.

Po archeologických výzkumech posledních desetiletí (nádvoří, křídlo při věži, hejtmanský dům, východní palác, severní palác, křídlo východní bašty a markrabství), které prováděl plzeňský památkový ústav (Eva Kamenická) a Karlovarské muzeum (Jiří Klsák), doplňovaných průběžně stavebně historickým průzkumem, stojí na počátku hradu dvě vývojové fáze.

Starší bergfritová dispozice ministeriálního hradu z doby Friedricha Barbarossy s obrannou věží na nejvyšším skalním výchozu, která dodnes tvoří dominantu hradu, markrabským domem jako palácem a románskou svatyní, dnes v mase kostela sv. Václava. Tato podoba hradu by byla dílem některé, snad chebské štaufské stavební huti v období pronikání německých kolonistů do horního Poohří. Od přelomu 12. a 13. století pak dochází k budování českého královského hradu s obvodovou zástavbou, snad v době Přemysla Otakara I. (1197–1230), nebo jeho následníka Václava I. (1230-1253). Potvrzují to románské prvky nalézané postupně při výzkumných pracích v jednotlivých objektech hradu.

Kromě již dříve známého kvádrového zdiva s bosovanými prvky z věže a ze severního paláce byly objeveny románské základy v Markrabském domě. V křídle při věži, v hejtmanství a ve východním paláci byla pak nalezena románská hradba. Románská zeď byla zesílena věžicemi, částečně zachovanými dodnes. Snad ještě pozdně románské jsou zdi, jež obemknuly rotundu. Ta si podržela funkci hradní kaple (capella castri) asi do 15. století.

V podhradí hradu, kontrolujícího obchodní cestu podél Ohře, jakož i - do konečného připojení Chebska k českému státu v roce 1322 - zemskou hranici, vzniklo někdy na přelomu 12. a 13. století hrazené královské město a Loket, spadající původně do sedlecké župy, se kolem roku 1230 sám stal střediskem Loketského kraje. Jednoznačně písemně doložený je však až k roku 1234.
Správu hradu a kraje vedl jménem krále hradní purkrabí a později i krajský hejtman, zároveň zde vznikl originální lenní (manský) systém trvající až do 17. století.
Královští vazalové z řad drobné okolní šlechty konali pro krále vojenskou povinnost a za ni požívali výsady rozsáhlejší než jinde v zemích Koruny české. V právních věcech podléhali manskému soudu, jenž se scházel na hradě Lokti, soudu předsedal králem jmenovaný zemský sudí, vybíraný z loketských manů.