Skip Navigation Links
Vynechat navigační odkazy
Česky
Deutsch
English
Español
Français
Italiano
Pусский
Vynechat navigační odkazy
Památky A-J
Památky J-N
Památky O-Ž
Mapa památek
Památková území
Rozhledny
Poutní místa
EUREGIO MOBILE
Teplá - klášter premonstrátů 
Historie a současnost

Na řece Teplé, v Tepelské vrchovině na západě Čech leží nedaleko Mariánských Lázní město a klášter Teplá. Již na začátku 12. století bylo na tomto místě pravděpodobně slovanské hradiště a roku 1385 byla osadě Teplá přidělena městská práva.

Klášter Teplá Klášter Teplá Klášter Teplá

Teplá je ale proslulá především premonstrátským klášterem, který zde v roce 1193 založil český šlechtic Hroznata, aby do něj vzápětí povolal premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Hroznata pocházel z významného šlechtického rodu a zastával funkci velitele hraničářů na tepelsku a chodsku. Příběh založení kláštera souvisí s třetí křížovou výpravou pořádanou Jindřichem VI. Této výpravy se v březnu roku 1188 rozhodl zúčastnit i Hroznata. V dubnu 1191 byl od křížové výpravy spolu s dalšími šlechtici papežem dispensován. Náhradou slíbil založit klášter.

Na přelomu století Hroznata vstoupil do tepelské kanonie a stal se členem řádu. Řádové roucho přijal přímo z rukou papeže Innoncence III. Jako zakladatel kláštera byl i nadále správcem klášterního majetku. Na jedné z kontrolních cest po hranicích panství byl zajat loupeživými rytíři a za jeho propuštění požadovali výkupné. Hroznata však nedovolil opatovi kláštera výkupné zaplatit. Ve vězení 14. července 1217 zemřel. Tradiční úcta k Hroznatovi byla posílena jeho blahořečením 16. září 1897. Svátek blahoslaveného Hroznaty je dodnes slaven 14. července. V září roku 2004 byl zahájen jeho kanonizační proces.

V roce 1232 klášterní kostel slavnostně vysvětil pražský biskup. První mši byl přítomen i český král Václav I. Vzkvétající klášter byl v roce 1380 vylidněn morem a poté se v kraji od roku 1381 usidlovali němečtí kolonisté. Za husitských válek byl klášter uchráněn plenění a díky politice opata Zikmunda Hausmanna (1458 - 1506) prožíval dobu rozkvětu.

Těžké časy nastaly pro klášter v době reformace, ale řada opatů potížím úspěšně čelila. Značné škody utrpěl klášter v době třicetileté války. Po druhé pražské defenestraci našli v Teplé na svém útěku dočasné útočiště kancléř Slavata a arcibiskup Jan Lohelius. Vojska "Zimního krále" řádila v klášteře 17 dní.
V letech 1641 a 1648 byl klášter vydrancován Švédy. V roce 1659 do základu vyhořely budovy konventu a prelatury. Jejich dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby z doby opata Raimunda II. Wilferta (1688 - 1722).

V době protireformace po bitvě na Bílé Hoře začali premonstráti znovu šířit katolickou víru na západočeských farnostech, které patřily ke klášteru. V 18. století přinesly pruskorakouské války další bídu a škody. Díky hospodaření opata Hieronyma Ambrose (1741 - 1767) však klášter prosperoval i v tomto období. Byl centrem umění a vědy, knižní fond se rozrůstal a nově vznikla sbírka minerálů a fyzikální kabinet.

Opat Kryštof Pfrogner (1801 - 1812), bývalý profesor církevní historie a rektor pražské univerzity, učinil z kláštera místo, kde vzkvétaly rozmanité vědní obory. Roku 1804 převzal klášter gymnázium v Plzni. Pfrogner nechal také postavit první lázně u pramenů na území dnešních Mariánských Lázní. Světového ohlasu dosáhlo toto město ale až za opata Karla Reitenbergera (1812 - 1827), který je zakladatelem Mariánských Lázní. Právě on pověřil klášterního lékaře MUDr. Jana Josefa Nehra průzkumem mariánskolázeňských pramenů a po té financoval výstavbu nově založeného města.

Za doby opata Clementsa došlo k mnoha stavebním úpravám. V roce 1888 byla zřízena lékárna, stáje, postaven mlýn a pivovar, a v klášteře uveden do provozu poštovní a telegrafní úřad. Opat Gilbert Helmer (1900 - 1944) nechal postavit novobarokní křídlo knihovny a muzea. Otevření železnice mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi spojilo klášter se světem.

Němečtí členové řádu byli v dubnu 1946 odsunuti do Bavorska, kde jako kněží vykonávali duchovní správu na farnostech kam přicházeli další němečtí vysídlenci. Do kláštera Teplá byl dosazen administrátor ze Strahova, převorem se stal P. Heřman Josef Tyl a Teplá byla prohlášena samostatnou českou kanonií.

V roce 1950 byl klášter stejně jako další kláštery v Československu uzavřen a sloužil 28 let jako kasárna Československé lidové armády. Pouze kostel a knihovna byly od roku 1958 zpřístupněny k turistickým prohlídkám. Po odchodu armády budovy dále chátraly. Teprve v roce 1990 byl klášter, těžce poškozený mnohaletým zanedbáváním, navrácen řádu premonstrátů.

K nejvýznamnějším osobnostem tepelského kláštera ve 20. století patří P. Heřman Josef Tyl (1914 - 1993). Po odsunu německých řeholníků založil v Teplé českou komunitu a stal se převorem kláštera. Osvobozený politický vězeň koncentračních táborů v Osvětimi a Buchenwaldu věnoval své síly k vytváření komunity, obnově duchovního života a válkou zničeného klášterního hospodářství a po odsunu německého obyvatelstva doosidlování kraje. Zabránil požadavku konfiskace kláštera jako majetku zrádců a dosáhl propuštění německých řeholníků z vězení a jejich převozu do Německa.

Po únoru 1948 byl komunistickým režimem zahájen boj proti církvím a duchovním řádům. Majetek kláštera byl znárodněn a Heřman Josef Tyl spolu s ostatními řeholníky zatčen. Převor Tyl byl mnoho let vězněn, tentokrát v komunistickém koncentráku. V roce 1988 byl komunitou, která u nás žila v ilegalitě, tajně zvolen opatem tepelské kanonie.

V prosinci 1989 sloužil opat Heřman Josef Tyl první mši svatou ve svém klášteře a zahájil tak novu etapu života premonstrátů v Teplé.

Nyní má tepelská kanonie 18 členů a spravuje farnosti na mnoha místech v západních Čechách. Řád nyní čeká nelehký úkol - rekonstrukce celého areálu, nezbytná k tomu, aby klášter mohl znovu plně zastávat své poslání. V klášteře se již nyní kromě pravidelných bohoslužeb konají koncerty a výstavy. Téměř po celý rok nabízí klášter prohlídky svých přístupných částí.

Klášterní kostel

Opatský kostel byl postaven v letech 1193-1232 jako románsko - gotický trojlodní halový kostel, dlouhý 62,25 m a vysoký 15,6 m.  Je zasvěcen Zvěstování Páně. Ke slavnostnímu vysvěcení pražským biskupem Janem II. dne 20.6. 1232 se dostavil i český král Václav I. a říšští vyslanci Exteriér kostela je cennou ukázkou přechodu románského slohu v gotický a je nejstarší svého druhu na našem území.

Klášter Teplá Klášter Teplá Klášter Teplá

Na přelomu 17. a 18. století prošel barokními úpravami, které se týkaly především vnitřní výzdoby. Hlavní oltář zhotovil mramorář Josef Lauermann a sochař Ignác Platzer v roce 1750, oltářní obraz - Zvěstování Páně - je dílem Petra Jana Molitora. I druhý tzv. křížový oltář, situovaný ve středu hlavní lodi je výsledkem společné práce Josefa Lauermanna a Ignáce Platzera.

Ignác Platzer vytvořil pro klášterní kostel také soubor větších dřevěných soch, spodobňujících světce (sochy na konzolích kolem hlavní lodi) a čtyři učitele církevní (sochy v kanovnickém chóru) a řadu drobných, dekorativních sošek andílků.  V severní lodi kostela, v Hroznatově kapli je na oltáři z bílého mramoru uložen relikviář s ostatky zakladatele kláštera blahoslaveného Hroznaty, přemístěnými sem po Hroznatově blahořečení (1897) v roce 1898. (Původní místo, kde byl Hroznata pohřben po své smrti v roce 1217 označuje kámen s nápisem zasazený v dlažbě kostela před hlavním oltářem. Na stejném místě stojí i původní Hroznatův sarkofág.)

Výzdobu kaple doplňují dva Hroznatovy portréty. Na olejomalbě na pravé stěně kaple je zobrazen jako světský kníže spolu se dvěma kláštery, které za svého života založil, na nástropní fresce v bílém řádovém rouchu, vstupující po své smrti do nebe. Stejně jako fresky nad vchodem do kaple, zobrazující scény z Hroznatova života jsou dílem Eliáše Dollhopfa.

K nevystaveným skvostům patří Hroznatova mísa (z Limoges cca 1200), tzv. Hroznatovo pedum z roku 1756 a kalich téhož roku, které nechal zhotovit opat Hieronymus Ambros. V muzejní expozici kláštera je veřejnosti prezentován výběr z klášterních sbírek v podobě obrazů, soch, drobné plastiky, porcelánu, cínových předmětů, bohoslužebných textilií (parament) a vyznamenání opatů od panovníků, svědčících o jejich vysoké společenské prestiži.

Prelatura a konvent

Barokní přestavba kláštera, která proběhla v letech 1690 - 1722 za opata Raimunda II. Wilferta se týkala většiny klášterního areálu. Upraven byl nejen interiér kostela, ale i střechy jeho věží a okna, nově postaveno křídlo prelatury a konventu.

Součástí prelatury je letní refektář, jehož stěny jsou zdobeny bohatou iluzivní architektonickou malbou, která je na východní stěně doplněna obrazem Maura Fuchse z Tirschenreuthu "Poslední večeře Páně" z roku 1816. Nástropní freska představuje "Obrácení Svatého Pavla", alegorii víry a alegorii učení katolické církve.
Na severní stěně je umístěna kazatelna z růžového štukového mramoru, dílo J. Hennevogela.

V přízemí konventu je kapitulní síň - původní zimní refektář. Dřevěné obložení stěn je dílem řezbáře Ferdinanda Stuflessera z roku 1914. Fresky na stropě, zdobené bohatými štuky, namaloval Anton Waller v roce 1913. Zobrazují dvanáct apoštolů a devět hlavních světců premonstrátského řádu. Dvě největší pak Pannu Marii a slavnostní průvod, který v roce 1627 přenášel ostatky Svatého Norberta z Magdeburku do Prahy. V prvním patře konventu je situován tak zvaný Modrý sál, slavnostní sál zařízený původně ve stylu empíru. Je součástí prelatury, na jejíž budovu přímo navazuje. Svůj název dostal sál podle světle modře vymalovaných stěn. Fresky na stropě namaloval také Maurus Fuchs.

Z vnitřního zařízení sálů se mnoho nedochovalo. Zachovaly se pouze jednotlivé fragmenty. Barokní je i budova lesní správy s hlavní vstupní branou od kláštera a sýpka na nádvoří. Barokní úpravy zasáhly i klášterní zahrady a park. Ty už jsou dnes ale velmi málo patrné.  Přibylo i několik drobnějších architektonických prvků: kašna a sousoší kalvárie na nádvoří a kašna v prostoru původní francouzské zahrady na severovýchodní straně kostela.

Klášterní knihovna

Severní křídlo hlavní budovy kláštera, trakt knihovny a muzea bylo postaveno za opata Gilberta Helmera v letech 1902 - 1910 podle plánů mariánskolázeňského architekta Josefa Schaffera. Hlavní sál knihovny je dlouhý, 12 m široký a vysoký. Nástropní fresky, malované profesorem pražské umělecké akademie Karlem Kratnerem představují oslavu nejsvětější svátosti oltářní, čtyři učitele církevní a čtyři evangelisty.

Klášterní knihovna, druhá největší této kategorie v našem státě, je se svými více jak 100 000 svazky bohatou pokladnicí informací pro odborné badatele. Z toho je 1149 rukopisů (45 středověkých kodexů). Knihovna je přístupná odborným zájemcům, neboť premonstráti dbají na své kulturní a vědecké tradice. Najdeme zde dvě velmi významná germanika, a to Poenitentionale se staroněmeckou modlitbou napsanou okolo roku 830 a tzv. Codex Teplensis, první překlad Nového zákona do němčiny vzniklý před rokem 1400. Dále "Život bratra Hroznaty" (1259), tedy legendu o zakladateli Teplé nebo modlitební knihu krále Ladislava Pohrobka (1453) a soubor sedmi liturgických kodexů opata Zikmunda z let 1460 a 1491.

Rovněž je zde 540 prvotisků a více jak 750 paleotypů. Péčí vedení kláštera byly publikovány vědecké soupisy těchto nejstarších knižních fondů. Starých tisků vytištěných do roku 1800 je zde okolo 30 000 svazků. Knižní fond je důležitý z hlediska knihovědy (zvláště cenné jsou některé gotické, renesanční i barokní knižní vazby), církevních, řádových a regionálních dějin i vlastivědy nebo balneologie, např. k dějinám Mariánských Lázní.

Klášterní park

Proměnlivost klášterní zahrady ovlivňoval stavební vývoj kláštera. Až do konce 16. století byly zahrady většinou užitkové, tvořily je bylinné a zeleninové plochy. Ke změně došlo po výstavbě barokní části kláštera v 17. století. Jak tehdy vypadal klášterní areál ukazuje rytina z roku 1735. Zahrada byla rozdělena na část veřejnosti přístupnou, se zahradnictvím vybaveným později i skleníkem a část uzavřenou vysokou zdí, patřící ke klauzuře. K jižní straně budovy přiléhala malá opatská zahrádka. Oba rajské dvory měly zahradní ornamentální úpravu s centrální fontánou.

Na jižní straně konventu byla bylinářská zahrada. Tato podoba zahrady přetrvala do roku 1903, kdy se rozšířil areál přistavěním nového křídla knihovny a muzea a četných hospodářských objektů. Kamenná barokní zeď kolem zahrady byla zbořena, zrušeno staré zahradnictví a postaven nový skleník s domem zahradníka v rozšířené zahradě, na jižní straně kláštera na říčce Teplé rybník a kolem něho rozsáhlý přírodní krajinářský park.

Zbytky barokní zahrady byly zapojeny do nové koncepce. V současné době probíhají zároveň s rekonstrukcí celého areálu i úpravy parku. Jeho nynější podoba vznikla postupným rozšiřováním a přeměnami klausurní zahrady a sadu uprostřed středověkých hradeb kláštera. Zásadní přestavba parku byla provedena počátkem 20. století. Veřejnosti je přístupný od roku 1946 zásluhou tehdejšího převora Heřmana Josefa Tyla.  Vybudováním vodní plochy s procházkovou trasou lemovanou letitými stromy a křížovou cestou zde vznikl park sloužící duševní a fyzické relaxaci.

Klášterní hřbitov

Asi 20 minut chůze severovýchodně od kláštera je bývalý obecní hřbitov obce Klášter Teplá. Když na konci 18. století císař Josef II. zakázal pohřbívání u kostelů v centrech obcí, nechali tepelští premonstráti tento hřbitov rozšířit a upravit a přenést na něj ostatky bratří pohřbených na původním klášterním hřbitově (od počátku existence kláštera se pohřbívalo v kostele, později v kapli sv. Václava a Michaela na severní straně kostela a později na hřbitově, který ke kostelu těsně přiléhal na místě dnešní budovy knihovny).

Spodní polovina hřbitova dále sloužila jako hřbitov obecní, horní polovina jako hřbitov klášterní. Uprostřed hřbitova byla vztyčen velký litinový kříž na kamenném podstavci. Koncem 19. stol. nechal opat Alfréd Clementso zbudovat v čele hřbitova kapli s opatskou hrobkou. Kaple byla vysvěcena začátkem června 1900. Krátce po tom opat Clementso náhle zemřel a byl jako první pohřben v kryptě pod kaplí. V roce 1906 sem byly slavnostně převezeny ostatky Opata Reitenbergera, zakladatele M. Lázní, který zemřel roku 1860 ve vyhnanství ve Wilten a začátkem března 1944 byl v hrobce jako poslední pohřben opat Gilbert Helmer.

Po obou stranách vstupní brány byly podél zdi vybudovány hrobky významných tepelských opatů a kanovníků například Chrisostoma Pfrognera rektora pražské univerzity, Adolfa Kopmanna, významného teologa a biblisty, profesora vídeňské univerzity, nebo Aloise Davida, matematika a astronoma , rektora pražské univerzity a ředitele Klementinské hvězdárny. Tyto umělecky a historicky cenné hrobky a malé hroby ostatních řeholníků, zdobené jednoduchými kříži dnes již neexistují.

Posledním premonstrátem, pohřbeným na tomto hřbitově byl v roce 1952 Leo Moláček. Po zániku farnosti klášter Teplá přestaly být na hřbitově pohřbívány i civilní osoby. V 50. letech 20.stol. byl hřbitov často devastován a to jak vandaly, tak při budování objektů JZD v okolí hřbitova. Náhrobky postupně rozkrádali kameníci na výrobu nových náhrobků, litinové kříže byly odváženy do sběru.

Na přelomu 50. a 60. let proto bylo rozhodnuto, že náhrobky budou zrušeny a nahrazeny parkovou úpravou, květinovými záhony a v centru hřbitova bude postaven obelisk se jmenným seznamem pohřbených řeholníků. Z celého plánu však nakonec sešlo a byla dokončena pouze jeho první etapa - odstranění náhrobků.

Hrobky byly později zcela zdevastovány, po vloupání do opatské hrobky v kapli, (při kterém pachatelé rozházeli kosti opata Reitenbergera a z rakve opata Clemontsoa ukradli šperky), byla krypta zazděna. (Řádění vandalů byly tehdy ušetřeny pouze ostatky opata Helmera, jeho balzamované tělo bylo totiž vlivem klimatu v hrobce natolik zachovalé, že jeho vzhled pravděpodobně pachatele vyděsil). Na hřbitově je dnes pouze část hrobů a poškozené zbytky dalších a prázdná kaple. Z místa, na kterém hřbitov stojí je krásný výhled na klášter a okolní krajinu.

Zajímavost: Legenda o blahoslaveném Hroznatovi

Virtuální prohlídka hlavní lodi kostela Zvěstování páně
Virtuální prohlídka klášterní knihovny

Odkazy:

http://www.klastertepla.cz
http://www.tepla.cz/turistika/klaster.htm
http://www.pruvodce.com/hrady_zamky_pamatky/detaily.php3?idn=123
http://www.zamky-hrady.cz/5/tepla.htm