Skip Navigation Links
Vynechat navigační odkazy
Česky
Deutsch
English
Español
Français
Italiano
Pусский
Vynechat navigační odkazy
Přírodní zajímavosti
Přírodní rezervace a CHKO
Hory, hůrky, hůrečky
Vodstvo
Památné stromy
Řeka Ohře 

OhřeŘeka Ohře měla vždy pro území severozápadních Čech mimořádný význam. Vytváří v jeho protáhlém tvaru přirozenou podélnou osu, která od sebe odděluje i geologicky odlišné útvary. Česká část povodí o rozloze 5 614 km2 patřila vždy k nejhustěji obydleným územím našeho státu. Podle kronikáře Kosmy byl zdejší kraj nazýván Lucko a i v jeho dalším členění hrála důležitou úlohu voda, neboť byl dělen na župy podle názvu toků.

Ohře v historii

OhřeJako ke každé řece u nás, také k Ohři se vztahuje množství historických a přírodopisných spisů. Z hlediska vodního hospodářství je však nejvýznamnější historie rybářství.

Ohře dala svým pověstným bohatstvím na ryby podnět již středověkým historikům, aby na tuto skutečnost upozornili.Příkladem je známé dílo Balbína Miscellanea historica regni Bohemiae z roku 1679, kde je uchována následující zpráva: . . " v Labi provozuje se lov lososů zvláště v prvních měsících, kdy losos vystupuje z moře a přichází do řek a táhne se až do přítoků Labských, tak do Ohře až k Doksanům". Z pozdější doby jsou známá také díla profesora Gymnázia v Kadani W.F. Howorky (1851-1913), který vyučoval i rybářství na Zemědělské škole v Kadani. Tato praxe mu umožnila plně se věnovat své profesi přírodovědce a v roce 1888 v ročence Programm des Communal - Obergymnasiums in Kaaden v podstatě vydal učebnici rybářství, včetně klíče k určování ryb. Určil tenkrát v Ohři celkem 32 druhů a varoval zde před rostoucím znečištěním a pytláctvím. I pro dnešní dobu jsou poučné Howorkovy Úvahy o zvelebení rybářství na Ohři. Navrhuje opatření, která vycházejí z důkladné znalosti řeky a přítoků a jsou platná dodnes. Neúnavně se zasazoval o zachování lososů v Ohři, o které tvrdil, že je pravou lososí řekou: " . . . kterou si bez třoucího lososa neumíme vůbec představit".

Lodě na OhřiChceme-li pochopit snahu nejen členů rybářských spolků, ale i rybářských expertů z přelomu 19. a 20. století, musíme se seznámit s historií vzniku samotného jména této řeky. Řada autorů potvrzuje, že název pochází z jejího keltského pojmenování Agara, což značí lososí řeka. Jméno je složeno ze dvou slov ag, eg-losos a are, ara - tekoucí voda. Původní název se téměř dochoval na německém území, kde je Ohře nazývána Eger a přes naše hranice byl tento název přenesen i pro německé pojmenování města Cheb. U nás keltskou minulost silně připomíná místní název z Lounska a Litoměřicka Ohara, či Ohárka. Pravdou však je, že málokdo si dnes uvědomuje původ jména řeky i prohraný boj o zachování života jejího původce.

Řeka a lidé kolem ní

OhřeKromě rybářství byla však Ohře pro obyvatelstvo významná i dalšími užitky. Bylo to především zavlažování zemědělských pozemků, využití vodní energie a plavba dřeva. Po celé délce toku byly stavěny četné pily, mlýny, hamry a související vodohospodářské objekty. Nejvýznamnější však pro rozvoj hospodářské činnosti Poohří byla voroplavba. První písemné zmínky o plavení dřeva na této řece jsou již ze 13. století. Z poloviny 19. století jsou dochovány doklady o plavení třistaletých jedlí na stožáry pro hamburské loděnice. Plavení silného dřeva je doloženo při příznivých vodních stavech ze Stráže nad Ohří. Poslední vory se plavily v roce 1906. Tím pozbyla Ohře významu důležité vodní cesty. Řeka ovšem nebyla jen pomocnicí. Právě na Ohři docházelo často i několikrát v roce k povodním; voda zaplavila rozsáhlá území a způsobila velké škody na stavbách i úrodě. Povodně přicházely jak v jarním období, tak v létě při přívalových deštích, kdy zvláště nebezpečný byl jejich nečekaný a rychlý průběh, daný charakterem toku. Zajímavé je, že většina zaznamenaných velkých povodní vyvrcholila na den sv. Markéty, to je 13. července. Největší obavy měli obyvatelé na středním a na dolním toku z ledochodu, tzv. zelených nebo kadaňských ledů, ničících obydlí a stavby. Kroniky obsahují množství záznamů o povodních a vzniklých škodách a svědčí o určujícím vlivu řeky na život lidí v dřívějších dobách. Rozvoj Poohří na konci 19. a počátkem 20. století s sebou přinesl řadu významných staveb, které sloužily průmyslu, zemědělství, dopravě i ochraně území před povodněmi.

Obecná charakteristika a specifické podmínky spravovaného území

Území, které spravuje Povodí Ohře Chomutov, přesahuje 10tis. km2. Podélný tvar severozápadních Čech je rozdělen Labem na západní a východní část. Přirozenou osou západní části je Ohře, obdobnou osou východní části území je řeka Ploučnice. Ohře pramení v Bavorsku pod horou Schneeberg a vlévá se do Labe v Litoměřicích. Celková délka na našem území je 256 km při ploše povodí 5 614 km2. Při své cestě naším územím je řeka Ohře v horní a střední části toku sevřena Krušnými horami z levé strany, Slavkovským lesem a Doupovskými vrchy ze strany pravé. Vyznačuje se velkou rozkolísaností průtoků, jejich rychlými změnami a velkým transportem splavenin a plavenin. Dolní tok svými 100 km míjí po levé straně vzdálené České středohoří a protéká otevřenou krajinou, jedním z nejúrodnějších území Čech - od Žatce přes Louny až do Litoměřic. Toto území bylo od nepaměti sužováno povodněmi a i v současné době jsou zde úseky toku, jejichž kapacita nestačí ani na jednoletou povodeň. Jedná se však o původní zachovalé a ekologicky vysoce hodnotné lužní lesy a břehové porosty.

Významné přítoky

 levý/pravý, k ústí

      • Odrava (P)
      • Libocký potok (L)
      • Svatava (L)
      • Rolava (L)
      • Teplá (P)
      • Bystřice (L)
      • Liboc (P)
      • Blšanka (P)
      • Chomutovka (L)

(Zpracováno podle údajů Povodí Ohře )