Přírodní památka Kynžvartský kámen, je asi 5 m vysoký blok homolovitého tvaru, jehož oblé stěny jsou zbrázděny výraznými žlábky (až 0,5 m hlubokými a 5-20 cm širokými), vzniklými mechanickou i chemickou agresivitou stékající srážkové vody. Tento útvar je – podobně jako řada dalších v blízkém okolí (např. čtveřice nápadných oblých bloků při značené cestě) – patrně produktem podpovrchového zvětrávání a představuje odolnější „jádra“ horniny, která se na povrch dostala až po odnosu okolních zvětralin.

Kynžvartský kámen leží na žluté turistické trase vedoucí z železniční stanice Lázně Kynžvart po polní cestě do Města Kynžvartu. Cesta je sjízdná jen na krosovém nebo horském kole. V první polovině cesta prochází lesíkem, ve které je rozmístěno několik žulových kamenů. Mezi nimi je i jeden zajímavý už svým vzhledem. Je chráněný od roku 1997 protože se na něm postupným zvětráváním vyvinuli tzv. pseudoškrapy. Termín škrapy pochází s srbochorvatštiny a označuje žlábkovité prohlubně na holém vápencovém povrchu v Dinárském krasu. Podobné prohlubně se vytvořily i na kynžvartském žulovém kameni a protože vypadají jako škrapy na krasových horninách připojuje se k tomu ještě slovo pseudo. Pseudoškrapy vznikají kombinací stékající vody, mechanickou erozí a chemickým zvětráváním. Ke kameni se dostaneme, když za Lučním rybníkem zahneme vpravo kolem informační tabulky a pak musíme ještě 250 m po pěšině.

Polní cesta pokračuje lesíkem na pole a na kraji lesa napravo jsou další žulové balvany. Na vrcholu jednoho z nich můžeme vidět další zajímavý jev - skalní mísu. Dříve byla považovaná za lidský výtvor určený k pohanským obřadům tzv. obětní mísa. Dnes už je prokázán její přírodní původ a vznikají podobně jako škrapy. Podobnou skalní mísu můžeme vidět i na viklanu Dominik. Největší skalní mísa se nachází nedaleko Slavonic u Jindřichova Hradce, která je téměř 3 m dlouhá a 1,2 m hluboká.