Skip Navigation Links
Vynechat navigační odkazy
Česky
Deutsch
English
Español
Français
Italiano
Pусский
Vynechat navigační odkazy
Technické památky
Mosty a mostky
Hornictví
Vodní díla
Sokolovská uhelná pánev 

V severozápadním příhraničí mezi Karlovými Vary a Chebem, s městem Sokolovem přibližně ve svém středu leží sokolovská pánev. Geologické epochy utvářející povrch země formovaly její vzhled především v období třetihor a čtvrtohor. Území o ploše málo přesahující sto čtverečních kilometrů, je rozloženo po obou březích řeky Ohře, která tvoří jeho podélnou osu.Terén k severu stoupá do podhůří Krušných hor k jihu do svahů Slavkovského lesa.

Lom MarieO počátcích soustavnějšího hnědouhelného dolování na Sokolovsku můžeme hovořit od poloviny 18. století. K roku 1760 je doložena jakási důlní akciová společnost, jejímž členem byl i hrabě František Václav Nostic. V 90. letech 18. století začal těžit uhlí první sokolovský měšťan Matouš Leistner. Místem jeho těžby byla osada Ovčárna na současném katastru města. Německé dějiny Sokolova zaznamenávají, že v roce 1797 musela ustoupit uhelnému dolování první chmelnice. Slávu hornického Sokolovska založil objev kvalitního uhlí sloje Anežka, na niž narazili při hloubení studny rolníci v sousedním Dolním Rychnově. Rozmach dolování a dalších odvětví průmyslu je spjat s činností prvního moderního podnikatele Sokolovska J. D. Starcka, který byl za své zásluhy o rozvoj průmyslu dokonce povýšen do šlechtického stavu.

Skutečnou injekcí pro rozvoj důlní činnosti a průmyslu vůbec se stala železnice. V září 1870 bylo uvedeno do provozu pokračování Buštěhradské dráhy z Chomutova do Chebu a zlepšení odbytových možností pak výrazně ovlivnilo těžbu uhlí i průmyslovou výrobu. Rozšiřuje se počet i velikost dolů na katastru města. V celém revíru jsou zakládány nebo modernizovány další závody. Dolování ustoupila v roce 1880 poslední chmelnice a město získalo ryze průmyslových charakter. Dostatek pracovních příležitostí přilákal i značný počet českých rodin z vnitrozemí a v průmyslových obcích se začaly vytvářet poměrně silné české menšiny. Soustavně rostlo i město Sokolov.

Lom Jiří

Hnědé uhlí uložené v sokolovské pánvi ve třech nepravidelně vyvinutých slojích o mocnosti desítek metrů s nadložím řádově desítky až stovky metrů, bylo nejprve těženo hlubinným dobýváním, zpravidla v místech nejvyšší kvality sloje. Později, přes reliéf krajiny nepříznivý pro zakládání kapacitních povrchových lomů, jejich technologie převládla a v současnosti probíhá těžba uhlí a jiných užitkových nerostů výhradně lomovým způsobem s vysokou výrubností a energetickou účinností.

Množství dobývaného uhlí a proporcionální těžba nadložní zeminy prakticky trvale narůstalo a kulminovalo v polovině 80. let. Od té doby klesá a v posledních letech se ustálilo na hodnotě blízko optima udržitelného až do doby vyuhlení dobyvatelných zásob pánve.

I způsob využití uhlí kopíroval potřeby jeho největších spotřebitelů, nejprve jako převažující zdroj tepla, později jako surovina pro výrobu ušlechtilých paliv a energií i chemických surovin. V těchto tendencích se postupně uplatnilo i hledisko zájmů ochrany přírodního prostředí, především v místě spotřeby získávaných a vyráběných paliv a energií. S rostoucí intenzitou se však uplatňují i postupy, vedoucí k obnově krajiny po ukončení činností, souvisejících s těžbou a zpracováním uhlí. Po pestrém historickém vývoji s mnoha peripetiemi, hospodaří nyní se zásobami uhlí i dalších nerostů v sokolovské pánvi jediný subjekt Sokolovská uhelná, a.s.