Skip Navigation Links
Vynechat navigační odkazy
Česky
Deutsch
English
Español
Français
Italiano
Pусский
Vynechat navigační odkazy
Technické památky
Mosty a mostky
Hornictví
Vodní díla
Slavkovsko-krásenská oblast 

Ložiska rud s obsahem cínu byla zjitěna v Evropě v pozdním starověku a dala podnět ke vzniku doby bronzové. V Čechách se tato epocha projevila v polovině 2.tisíciletí před naším letopočtem v takzvané únětické kultuře. Surovinou bronzu byla měď importovaná z alpských zemí či Slovenska, cín byl získáván rýžováním náplavů na úpatí Krušných hor nebo Slavkovského lesa. Nejvyšší produkci představovala slavkovsko-krásenská oblast. Prvním věrohodným dokladem o tom je zpráva arabského obchodníka Ibrahima ibn Jakuba z let 965 - 966. Cín pocházel zřejmě z rýžovišť říčky Teplé a na tocích stékajících z cínonosných terénů ve východní části Krušných hor.

Ve 13. století vystupují do popředí dvě místa rýžování - Krupka a Krásno. Vydatnost a kvalita českých rýžovišť cínu byla v roce 1241 pochvalně zaznamenána v anglické kronice Bartholomea Angelica. Během kolonizace loketského kraje od 2. poloviny 13. století intenzita zpracování sekundárních ložisek cínu ve Slavkovském lese sílila, snad i iniciativou premonstrátského kláštera v Teplé (založeného 1193). Rýžování se postupně rozvinulo i na řadě míst v povodí řeky Ohře až po Dalovice u Karlových Varů.

Primární ložiska se začala dobývat během 1. poloviny 14. století. Dokladem je listina z roku 1346 o novém propůjčení starých cínových dolů v prostoru mezi Zlatým potokem a Úšavou u Sítin, kde od 40. let 14. století byla v provozu klášterní cínová huť. Jedna z dalších byla i pod hradem Loket, doložená písemně až k roku 1489, nepochybně ale s mnohem starším provozem. V průběhu kolonizačního osidlování Slavkovského lesa byly odkrývány další náplavy a rozsypy z greisenových pňů a cínovcových žil. Vytvořily rozsáhlé pásmo počínající zhruba u kóty Vysoký Kámen, sledující pak povodí Slavkovského potoka až po Loket. Kromě těchto nejbohatších rýžovišť byly zpracovávány i rozsahem menší cínonosné oblasti v prostoru Mariánské Lázně - Kladská - Kynžvart - Prameny v povodí říčky Rota, Úšovického a Čistého potoka.

Práce se postupně soustředily zejména na dolní povodí Slavkovského potoka. Na vytěžení těchto ložisek se pracovalo ve 14. století tak intenzivně, že ze dvou hornických sídlišť vznikla města Krásno a Horní Slavkov. Existence hornické osady Čistá je písemným svědectvím doložena k roku 1370 a Pramenů k roku 1380. Správním střediskem se stalo Krásno. Držitelé bečovského panství, páni Bureš a Slavko z Rýzmburka, udělili tomuto městečku zvanému Markt Schönfeld dne 13. 7. 1355 soudní pravomoc a správu všech rýžovišť a cínových dolů na Bečovsku, včetně práva zisku z poplatků plynoucích z vážení vyrobeného cínu. Většina pramenů o postupu báňských prací v období 1355 - 1546 byla zničena za Šmalkaldské války 1546 - 1547, není ale pochyb o tom, že primární ložiska byla dobývána hlubinnými pracemi zprvu nejspíše v blízkosti Krásna.

Kromě cínových dolů a rýžovišť byly na počátku 20. let 16. století úspěšné i práce na stříbronosných žílách. V té době byla v Horním Slavkově zřízena mincovna na ražbu stříbrných tolarových mincí. Dobu jejího trvání nelze pro nedostatek podkladů bezpečně prokázat. Byla určena na zpracování stříbra ze žil Barbora, Voršila, Velký a Malý Kryštof na Borovém vrchu zpřístupněných Těžařskou štolou a na počátku 40. let 16. století podsednutých Pluhovou štolou. Důvodem pro zastavení mincovny byla skutečnost, že se roku 1527 doly zatopily a byly opuštěny. Na počátku 30. let byly práce opět obnoveny, zejména na pinsingerských žílách. potvrzením této skutečnosti je vydání nového horního řádu pro slavkovský revír dne 25. 1. 1531, jehož část se dotýká i stříbrorudného hornictví. Ke konci 16. století ale nastal úpadek těžby stříbra znovu.

Na důlním podnikání v Slavkovském lese se záhy začali podílet zahraniční těžaři, kromě Norimberka také z Augsburku, tedy měst, v nichž se od 14. století sostřeďoval obchod s českým cínem. Mezi hlavními podnikateli se objevují jména obchodních domů Nützelů, Schnödů, Welserů a Fuggerů. Zahraniční podnikatelé si plynulé dodávky cínu ze Slavkovského lesa do svých skladů zajišťovali vysokými zálohami. Kromě nich se na báňském podnikání podílela také šlechta, zejména Kašpar Pluh a Jeroným Šlik a další. V 1. polovině 16. století bylo kapitálově silných asi jen 6 těžařů.

Rok 1547 znamenal zásadní zlom ve vývoji hornictví cínu ve Slavkovském lese. Řada zahraničních podnikatelů přerušila obchodní styky, drobní domácí těžaři nestačili finančně pokrýt investiční náklady a tak produkce začala povážlivě klesat. Uzavřela se tak jedna z etap v dějinách slavkovského a krásenského revíru, která tuto oblast vynesla na přední místo v evropském hornictví. Cín ze Slavkovského lesa se svou vysokou kvalitou se stal předmětem evropského velkoobchodu s kovy a během 1. poloviny 16.století ovládl téměř všechny hlavní evropské trhy.