Skip Navigation Links
Vynechat navigační odkazy
Česky
Deutsch
English
Español
Français
Italiano
Pусский
Vynechat navigační odkazy
Technické památky
Mosty a mostky
Hornictví
Vodní díla
Jáchymov 

Neobvykle rychlé a také neobvykle úspěšné rozvíjení hornické činnosti v Krušných horách nastalo až počátkem 16.století, kdy byly objeveny bohaté stříbronosné žíly v okolí tehdejší bezvýznamné horské osady Konradsgrün, nynějšího Jáchymova. Velice výnosná těžba byla unožněma bohatými rudami v oxidačních a cementačních pásmech rudných žil, poměrně mělce uložených pod povrchem, kde se nacházelo i čisté drátkové stříbro.

Jáchymov

Z nejstarších dějin Jáchymova je známo, že rok 1516 je v pamětní knize Jáchymova uveden jako první, kdy byly rozdělovány výtěžky z dolů. Je tedy pravděpodobné, že dolování bylo zahájeno poněkud dříve, asi kolem roku 1512, nejspíše na Schottenbergu, dnešním Zámeckém vrchu. Téměř okamžitý výtěžek z dolování přilákal mnoho havířů a těžařů jak z české, tak i ze saské strany Krušných hor.

Hrabě Štěpán Šlik se velmi iniciativně ujal výstavby nového města, když si v tomto prostoru zajistil důlní propůjčky. V roce 1518 měla nová horní obec přes 3000 obyvatel a byl pro ni vydán Štěpánem Šlikem horní řád podle saských hornických zvyklostí, jak byly sepsány v Annabergském horním řádu v roce 1509. Roku 1520 byl Jáchymov povýšen na horní město. V tomto roce také dostali Šlikové právo výkupu stříbra a ražení mince, čímž se stali skutečnými regálními pány na svém panství. Nová mince s obsahem stříbra 28,5 g dostala název tolar a dodnes její pojmenování přetrvává v názvu dolar.

Jáchymov se tak stal významným střediskem hospodářské moci, takže ho král nemohl ponechat v pravomoci a vlastnictví Šliků. Jejich výsady a práva začal omezovat, až je roku 1547 zbavil všech práv na Jáchymov. Rok na to vydal nový Královský horní řád pro Jáchymov, který postupně získal platnost pro všechny doly v Čechách, a to nejen jako horní řád, ale do jisté míry také jako Horní zákon.

Důvodem pro tento postup byla skutečnost, že většina šlechtických rodů, které se zúčastnily dolování, nebo na svých pozemcích dolování povolily, vydala na podkladu Annabergského a později i Jáchymovského horního řádu své vlastní horní řády. Jáchymovský horní řád chránil právo těžařů již při ohlášení nálezu ložiska, čili při mutování. Hormistrovi písemně ohlášený nález zaručoval nálezci přednostní právo na propůjčení důlní míry. Mutování ale neznamenalo možnost nároků na oprávnění k dolování, nýbrž jen nárok na propůjčku důlních měr. Odkrytí žíly a zjištění její dobyvatelnosti se mělo provést do 14 dnů od ohlášení nálezu.

V Jáchymovském horním řádu se poprvé předepisoval způsob dobývání. Hormistr měl nejen právo zakázat nevhodný způsob dolování a nařídit nový, ale stanovit i počet havířů pro jednotlivé čelby, trestat ty, kteří opouštěli čelby, nechali zavalit důlní chodby a kdo nedodržovali předpisy o stoupání štoly, hlavně dědičné. Jáchymovský horní řád předepisoval předkládání čtvrtletních výkazů o zisku a ztrátách na podílech dolů.

Dřívější dělení důlního majetku na 32 podílů podle starých českých řádů bylo jáchymovským řádem změněno na 128 kuksů. Tyto podíly měly charakter cenných papírů, byly přenosné, obchodovatelné, dědičné a směly být zastavovány.

Podle Královského horního řádu z roku 1548 nebylo dovoleno havířům proplácet za den dvě mzdy z jednoho dolu, ale nezakazovaly pobírání mezd ze dvou různých dolů. Tak se například řešily výdělkové možnosti havířů při stoupající drahotě v 16.století.

Město se rozrůstalo velice rychle a již v roce 1533 mělo kolem 18 000 obyvatel a stalo se tak druhým největším v Čechách po Praze. Tento rychlý rozkvět města umožnila kapitálově silná těžařstva, která zaměstnávala velký počet havířů a pomocných dělníků.

Písemnými záznamy je doloženo, že na výchozech rudných žil a také nehluboko pod povrchem se nacházelo ryzí stříbro v poměrně značném množství, dokonce se mohlo krájet a bez tavení mohlo být zpracováno v mincovně. Hlavními stříbrnými rudami ale byly argentit, realgar, kerargyrit, stefanit, proustit, pyrargyrit. V první polovině 16.století bylo v jáchymovském rudním revíru otevřeno a provozováno 1344 důlních pracovišť a v dolech v této oblasti bylo zaměstnáno kolem 10 000 lidí.

Po několikaletém úspěšném dolování se na dolech projevil značný nepořádek, hlavně při vyplácení mezd, což vedlo k hornickým bouřím v letech 1521 až 1523 a pak v roce 1525. Brzy po potlačení hornických rebelií zahynul Štěpán Šlik spolu s králem Ludvíkem Jagellonským v bitvě u Moháče. Nový král Ferdinand I. začal zasahovat do Šlikovských práv a 40. léta znamenala nejen převzetí Jáchymova králem, ale i zlom ve vývoji dolování, které od té doby upadalo stejně rychle, jak rychle se před tím rozvíjelo.

Bohatý jáchymovský revír se stal střediskem nejen značného počtu horníků, toužících po zbohatnutí, ale i vynikajících odborníků, kteří v Jáchymově vytvářeli a uplatnili tehdejší moderní báňskou techniku a podíleli se na kulturním vzestupu města. Z roku 1540 pochází nejstarší písemná zpráva o jáchymovské knihovně, založené při latinské škole. V té době to byla jedna z nejobsáhlejších knihoven ve střední Evropě, ve které byla shromážděna téměř všechna dostupná literatura té doby, ať už humanistická, teologická, nebo týkající se praktických nauk. Mezi nejvzácnější patří rukopis bible ze 12.století a 52 inkunabulí.

O báňské technice a způsobu dobývání a ražení chodeb v Jáchymově v první polovině 16.století se dovídáme z díla jáchymovského lékaře Georgia Agricoly “De re Metallica libri XII”, která vyšla tiskem v roce 1556 a byla vybavena 273 vynikajícími dřevoryty, které vytvořili četní umělci. Nejvýznamnějšími byli Jan Rudolf Manuel Deutsch, Zachariáš Specklin a Basilius Wefring. Neméně významnou je i kniha Jana Mathesia, jáchymovského kněze, s názvem “Bergpostilla oder Sarepta”, vydaná tiskem v roce 1587.

Základní význam pro otvírku dolů v jáchymovské oblasti měly štoly, k jejichž ražení přímo vybízel členitý terén. Právě využitím štol se jáchymovské hornictví lišilo od tradiční české báňské praxe. Výkony při ručním ražení chodeb, rozpojování rudných žil na dobývkách a při hloubení jam se v 16.století pohybovaly při čtvrtletních postupech průměrně kolem 7,5 až 10 m. Havířské nářadí sestávalo ze želízek, mlátků, špičáků, hřebel, klínů, sochorů a neciček. Spotřeba želízek byla velká a na středně velkém dole se jich spotřebovalo více než 30 000 kusů ročně.

Všechny druhy důlních prací byly odměňovány v úkolových sazbách, které byly propočteny na látrové míry. Sazby v dobývkách bývaly o něco vyšší, než sazby v ostatních dílech, protože vybírání a třídění rudniny vyžadovalo více času. Úkolové sazby odbíhačů byly závislé na velikosti výlomu rudniny a na délce a stoupání cesty.

Po třicetileté válce se hornictví nalézalo v žalostném stavu. Většina dolů byla opuštěna, chyběli odborníci a projevil se i nedostatek havířů, kteří by byli schopni obnovit dolování. Další cestou pro zlepšení poměrů v hornictví byla snaha po zlepšení odborného vzdělání horních úředníků, kteří by byli schopni vytvářet nová technická zařízení a zaváděli je také do dolů. Na trvalý nedostatek schopných technických pracovníků a zkušených, odborně vzdělaných resortních úředníků upozorňoval v roce 1713 a později ještě několikrát rada České komory a inspektor nad doly, Jan František Lauer.

Počátky cílevědomě organizované odborné školské činnosti nastaly až později, především ve změněných ekonomických podmínkách a ve způsobu myšlení a nazírání úředníků státního aparátu. Byl to teprve panovníkův reskript ze 13. 11. 1716, kterým přikazoval založení odborné hornické školy v Jáchymově. O této nejstarší hornické škole víme jenom tolik, že se tam kromě měřičství a mincovnictví vyučovaly i některé hutnické a příbuzné předměty, především drcení a tavení rud.

Teprve v 18.století se začala znovu obnovovat sláva starého hornického Jáchymova a město i doly se vzpamatovávaly z následků třicetileté války i celkového hospodářského úpadku. Vedle stříbrných rud se začaly zužitkovávat i vizmutové rudy. Čistý vizmut se přidával k cínu při výrobě cínového nádobí pro zvýšení lesku a také se používal jako příměs do glazur keramických výrobků.

Stav, do kterého se doly dostaly na počátku 19.století, byl velmi špatný. Prostředky na odvodňování dolů téměř nebyly a ani těžní zařízení se neudržovala v provozním stavu. Situaci ale změnilo upotřebení smolince.

Smolinec byl znám od pradávna a později byl řazen mezi kobaltové rudy. Již prastarý německý název uraninitu, smolince - pechstein, pechblende, pecherze - prozrazuje, že staří havíři považovali tento minerál za jalovinu, kterou sypali do zakládek a na haldy.

Po objevení radioaktivity Becquerelem v roce 1896 a pak i radia manžely Curieovými v roce 1898, nastala nová éra jáchymovského dolování, kterou umožnily zbytky po výrobě barev. Prokázalo se totiž, že uranové barvy nejsou radioaktivní, protože radium zůstalo ve zbytcích po výrobě barev. V letech 1910 - 1019 byl Jáchymov monopolním výrobcem radia.

Ke zvýšení těžby radioaktivních rud bylo přikročeno až po 1.světové válce, kdy jáchymovské doly převzala československá státní správa. Manželé Curieovi odebírali smolinec i od nově vzniklého Československého státu a v roce 1925 paní Marie Curieová navštívila Jáchymov a na dole Svornost také sfárala.

2.světovou válkou skončilo radiové období Jáchymova a nastalo období velmi intenzivní těžby uranových rud. Po jejich vyčerpání se Jáchymov vrací ke své téměř stoleté lázeňské tradici, která velmi úzce souvisí se slavnou hornickou minulostí Jáchymova, města proslaveného stříbrem, kobaltem, radiem a smolincem, ale také ojedinělým lázeňstvím.

Důl SvornostV roce 1863 byl důlními pracemi na dole Svornost naražen vydatný termální pramen, který velmi rychle zatopil část dolu. Prohlubování jámy Svornost pod 12.patrem bylo dne 11.3.1864 přerušeno průvalem vody, která za měsíc vystoupila až po úroveň 8.patra a zatopila důlní prostory. Značné náklady na čerpání vod, výrazný pokles cen stříbra a uranových barev na zahraničních trzích byly příčinou uzavření dolu.

Zdraví prospěšné účinky důlních vod byly známy již před objevením radioaktivity. Teprve v roce 1905 při kvalitativním průzkumu léčebných pramenů západočeských lázní, byla zjištěna radioaktivita jáchymovských důlních pramenů. Již koncem 19.století zřídil pekař Kühn ve svém domě první vanové lázně. Avšak teprve v roce 1906, po úpravách nařízených místním lékařem, byl Kühnův dům uznán prvním “lázeňským ústavem” se čtyřmi vanami, do kterých přinášeli horníci vodu v putnách. V tomto roce navštívilo lázně prvních třicet pacientů.